„Lídr je někdo, koho chcete následovat, komu věříte, u koho víte, že ví, co dělá, že ví, kam jde, a ví,
jak stanoveného cíle dosáhnout.“ – Ing. Jiří Horecký, Ph.D., MBA, kandidát na starostu města Tábor

Proč chcete být starostou města Tábor?

Rozhodl jsem se být za SPOLU kandidátem na starostu města Tábor ze dvou důvodů. Mám k tomuto městu silnou vazbu, mám ho rád. Narodil jsem se zde, celý život tady žiji, pracoval jsem v městské příspěvkové organizaci, ale také v neziskových organizacích. Před mnoha lety jsem také určitou dobu pracoval jako průvodce a návštěvníkům jsem ukazoval krásy našeho města a seznamoval je s jeho historií. A vidím ten obrovský potenciál, který město Tábor má, potenciál stát se úspěšným městem, kde se dobře žije všem skupinám jeho obyvatel a současně přitahuje návštěvníky. Druhým důvodem je moje celoživotní úsilí dělat nové věci, překonávat překážky a dosahovat stanovených cílů a vizí. V mé pracovní kariéře v sociálním sektoru jsem již dosáhl pomyslného vrcholu. Nejen z pohledu funkcí, to není tak důležité, ale spíše z pohledu všeho, co se nám podařilo nejen na národní, ale i evropské úrovni vytvořit a vybudovat, včetně toho, že jsme obdrželi evropské, ale i světové ocenění a první místa. Byla, resp. je to úspěšná pracovní dráha a já chci své schopnosti, znalosti a zápal nyní věnovat Táboru.

Jaké vlastnosti by měl mít komunální politik a tedy i táborský starosta?

Měl by mít celou řadu vlastností, ale já vnímám jako klíčové tři. První – komunální politik musí být dobrý manažer, musí mít vizi, cíle, znát všechny zdroje a umět postupovat tak, aby těchto cílů dosáhl, ale také musí umět rozlišovat podstatné věci od těch nepodstatných, zbytných. V Česku se tomu lidově říká „mít tah na branku“. A samozřejmě musí být i lídrem, nejenom tím na prvním místě kandidátky, ale i osobnostně.
Druhá – politik musí být pokorný. Pokorný znamená chtít naslouchat ostatním, nikým nepohrdat, všechny akceptovat, diskutovat o názorech ostatních, nebýt na- myšlený, arogantní.
Třetí – musí být schopen sebereflexe, tedy umět přijímat kritiku a sám umět být sebekritický, vyhodnocovat, zda to, co dělá, je správně. A samozřejmě se musí také umět poučit ze svých chyb.

Zmínil jste, že starosta má být „lídr“.
Co to ale vlastně prakticky znamená?

Jednoduše řečeno, lídr je někdo, koho chcete následovat, komu věříte, u koho víte, že ví, co dělá, že ví, kam jde, a ví, jak stanoveného cíle dosáhnout. Lídr je ale i člověk, který umí stmelovat kolektiv, nebojí se rizika a je připraven nést odpovědnost.

Jaký jé váš plán pro město Tábor?

Není to „můj“ plán, je to náš plán. Vytvořili jsme konkrétní body, úkoly a cíle v řadě různých oblastí našeho města a představujeme ho jak v této knize, tak i v aplikaci MĚSTO TÁBOR a na webových stránkách www.spolecneprotabor.cz. Pracovali jsme na tomto plánu několik měsíců, podrobovali ho kritice, diskuzím. Výsle- dek je reálná představa toho, co bychom chtěli v Táboře v příštích čtyřech letech udělat. Jde o konkrétní kroky, aktivity a opatření ve všech oblastech, místech našeho města, ale také o záměry týkající se jednotlivých skupin jeho obyvatel.
Dalo by se to shrnout i do dvou vět: „Město Tábor musí být městem, které se rozvíjí, zlepšuje, roste, kde je dobré žít, pracovat a podnikat, a které je atraktivní i pro své návštěvníky či nové obyvatele. A právě jeho obyvatelé mají mít možnost mluvit a diskutovat o jeho podobě, změnách či rozvoji.“

Většinu profesního života působíte v sociálních službách, na co jste ve své práci hrdý?

Toho je celá řada, přeci jen je to docela dlouhá doba. Vytvoření silné a největší profesní organizace v sociálních službách, která se stala i největším vzdělavatelem. Inicioval jsem vznik dvou odborných časopisů, vydání více než deseti odborných knih, vyhlašování Týdne sociálních služeb ČR, organizaci pravidelného výročního kongresu poskytovatelů sociálních služeb ČR, vyhlášení Národní ceny nebo nově Ceny inovace v sociálních službách, vytvoření certifikačního modelu Značka kvality v sociálních službách, vytvoření Certifikace paliativního přístupu a stál jsem také u zrodu téměř dvou desítek národních a mezinárodních projektů.

Jak se ohlížíte na pandemické období,
jak vás ovlivnilo?

Sektor sociálních služeb byl celosvětově jedním z nejvíce postižených, což mělo zásadní dopad i na naše aktivity. Museli jsme se proměnit v „krizové centrum“ poskytující nejenom informace poskytovatelům sociálních služeb, ale psali jsme i znění mimořádných opatření nebo metodických pokynů ministerstvům zdravotnictví a práce a sociálních věcí. Distribuovali jsme roušky, dezinfekci, ochranné pomůcky a řadu další pomoci. Bylo to náročné, ale obstáli jsme. A to nejen jako Česká republika, kdy počet zemřelých osob v sociálních službách byl jeden z nejnižších v Evropě, ale i jako Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, kterou vedu. Důkazem a poděkováním za to bylo celosvětové ocenění, kdy Asociace vyhrála cenu za projekt COVID-19 podpůrného centra pro členy v rámci celosvětové soutěže Association Executives Awards 2021.

Pět let jste pracoval jako ředitel G-Centra Tábor. Jak na toto období vzpomínáte?

Vzpomínám na něj moc rád. Podařilo se vytvořit celou řadu nových aktivit, projektů, rozšiřovat služby a aktivity pro seniory, založili jsme Koalici poskytovatelů sociálních služeb města Tábor, plánovali nové služby. Hlavně člověk téměř okamžitě viděl výsledky své práce a nutno dodat, že to byla práce týmová. Měl jsem kolem sebe spoustu úžasných spolupracovníků a společně jsme tenkrát G-Centrum Tábor rozšířili a posunuli dopředu.

Před nedávnou dobou jste byl zvolen předsedou celosvětové organizace Global Ageing Network. Co to pro vás osobně znamená?

Je to jednak ocenění mé práce, neboť jsem se o tu funkci nezajímal, ale byl jsem osloven s tím, že je za mnou vidět úspěšná práce a výsledky v rámci mého řízení evropské asociace. Na druhou stranu je to obrovský závazek. Mnoho dnů jsem zvažoval, zda mám na tuto funkci kandidovat, zda mohu být opravdu přínosem. Vzal jsem to jako výzvu – člověk musí mít v této pozici jasnou vizi, představu, proč to chce dělat, čeho chce dosáhnout a proč to dává smysl. A moje vize a program kolegy z celého světa přesvědčily a já dostal jejich důvěru.

Co je pro vás v práci nejdůležitější?

To je jednoduché, aby práce dávala smysl a byla prospěšná druhým. Tím jsem se řídil celý svůj život a zatím to dávalo smysl nejen mně, ale i mému okolí.

Ve vaší práci denně komunikujete s ministry, poslanci a snažíte se změnit řadu věcí. Jak se to daří a co je klíčovým předpokladem úspěchu těchto jednání?

To není úplně jednoduchá otázka. Musíte rozumět
tomu, co děláte, tématu, kterému se zrovna věnujete. To znamená být připravený, znát všechna fakta, být připraven na odbornou diskuzi a vědět, čeho je potřeba dosáhnout. Např. třicetiminutové jednání vyžaduje několikahodinovou přípravu a dobrou znalost dané problematiky. A dalším důležitým předpokladem je jednat fér, jde o jistou korektnost. Několik ministrů, když končilo ve své funkci, při našem posledním jednání zmínilo, že na naší končící spolupráci oceňují právě tyto dvě věci – znalosti, resp. odbornost a korektní jednání.

Jste týmový hráč, nebo spíše sólista?

Obojí. Tým lidí, se kterým spolupracujete, je klíčový. Každý je totiž dobrý nebo výjimečný v něčem jiném a právě v tom týmu dosahujete nejlepších výsledků. Na druhé straně jde o osobní vize, cíle, ale i ochotu nést rizika a odpovědnost. Takže správná odpověď na vaši otázku by byla: Jsem týmový hráč, ale pokud všichni odpadnou, budu jako sólový hráč bojovat, abych dosáhl toho, co jsem slíbil nebo co jsem si předsevzal.

Ve vašem pracovním životě zvládáte poměrně velké množství aktivit. Jak to všechno stíháte?

Za to, že zatím vše zvládám, vděčím třem věcem. První – je nutné odlišovat podstatné věci od nepodstatných, to je asi jedno z hlavních manažerských pravidel. Druhá – mít okolo sebe dobré lidi, kvalitní tým a nebát se na ně delegovat úkoly. Člověk není nepostradatelný a v řadě oblastech umí lidé v jeho okolí věci lépe. Třetí – být pracovitý. Náš čas zde na Zemi je omezený a krátký a já jsem přesvědčen o tom, že by ho člověk měl využít k tomu, aby pracoval, vytvářel nové věci, pomáhal ostatním a přispíval k tomu, že se v našem vědění, snažení, práci a pokroku posuneme dále.