S Lenkou Horejskovou, kandidátkou koalice SPOLEČNĚ pro Tábor na místostarostku o komunální politice i kultuře v Táboře.


Jaký by měl podle vás komunální politik být?
Měl by mít vizi, co chce udělat a o té diskutovat s lidmi, aby se ujistil, že zrovna toto potřebují. Pak nesmí chybět odvaha rozhodnout a vykročit tímto směrem. Důležité je také znát chod městského úřadu, protože to je nástroj k uskutečnění plánů.


Vlna kritiky vůči současné vládě asi vaší kandidátce moc neprospívá?
Můj názor je, že komunální volby by neměly být tolik o stranách, ale především o lidech, kteří chtějí a umí pro město pracovat. Je samozřejmě výhoda, pokud je místní politik v kontaktu s hejtmanem, ministry a jako první se dostává k informacím, které může pro město využít. Tábor je svou velikostí městem, kde se hodně známe a víme, kdo je kdo a co od něj čekat. Tady se přeci nerozhodujeme mezi panem Fialou a panem Babišem. 


Proč komunální politika oslovuje vás?
Jsem od přírody akční a tvořivý typ, baví mě věci posouvat a měnit, komunikovat s lidmi a spojovat je. I když jsem byla jako zastupitelka v opozici, neměla jsem potřebu se vyhraňovat za každou cenu. Když jsem viděla rozumný záměr, dobrý pro Táboráky, tak jsem ho podpořila. Napadá mě, že jsem možná byla jediná, kdo svého času dostal koalici i opozici doslova na jednu loď – při závodě dračích lodí. Tam jsme veslovali společně a to se mi líbilo.


Víte, co lidi v Táboře pálí?
Vždyť tu žiju. Bydlení, doprava, parkování, jsou hlavní témata. Ale teď v kampani dostáváme od lidí další podněty, třeba, že mají potřebu se potkávat, ale není kde. Ta možnost chybí hlavně seniorům. Místo pro setkávání chybí občanům v Klokotech i na Horkách. Vyslechli jsme spoustu dalších věcí třeba, že lidé se necítí bezpečně u nádraží a na Sojčáku a senioři by přivítali zastávku MHD u Kauflandu. Ukazuje se, jak důležitá je vzájemná komunikace.


Na táborské radnici byla vaší parketou kultura. Chybí jí něco?
Jsem ráda, že řada akcí, u jejichž zrodu jsem byla, žije dodnes. Mrzí mě ale, že se dál neposouvají. Třeba  festival pouličního divadla Komedianti v ulicích, který jsem zakládala, se stal velmi oblíbenou akcí v letní sezoně. Ale kdybychom z něj udělali soutěžní přehlídku a spojili se s dalšími městy, mohli bychom v Táboře vidět špičkové umělce z celého světa. I Táborská setkání ztratila punc originality, programy spojené s husitstvím ustoupily do pozadí. Určitě je nás víc, kdo si pamatuje, jak mu naskakovala husí kůže, když se ze tmy vynořili husité za mohutného bubnování. Často slyším a náš dotazník to potvrdil, že lidem chybí tradiční slavnosti piva s jejich reprezentační soutěží. Mám příslib zakladatele slavností pana Aloise Srba, že kdybych se na radnici vrátila, spolupráci bychom mohli obnovit. I tady je možnost dalšího posunu a rozšíření do táborských restaurací a hospůdek, představuji si takový malý mnichovský pivní festival „po táborsku.“


Co Tábor a kulturní zařízení?
Z Trafačky u Jordánu by byl ideální klub pro mladé. Místní mladá divadla a kapely hledají zázemí, tam by ho mohly najít. Další příležitostí je Křižíkova elektrárna. A mám takový sen, aby na nábřeží Jordánu vzniklo táborské korzo, kde by se lidé o víkendech potkávali, děly se tam různé aktivity, fungovalo občerstvení. Nabízí se i propojení s botanickou zahradou. Také oblíbené koncerty kapel na Žižkově náměstí by si konečně zasloužily důstojné a v dešti bezpečné podium.
Na srdci mi leží i další věci, například spolupráce s partnerskými městy. V této době to sice není nejnaléhavější téma. Ale záleží na tom, jak partnerství probíhá. Podle mě je důležité, aby se do partnerských měst podívalo co nejvíc lidí a přiváželi si inspiraci. Tak jsme to před lety nastavili s Welsem, Škofja Lokou nebo Kostnicí. Dodnes mě těší udělení Zlaté jehlice za partnerskou spolupráci v Kostnici. Z tamní radnice mi pravidelně chodí přání k narozeninám, vždy s nějakým zajímavým citátem. Ten letošní od Marka Twaina mě povzbudil, že nemám váhat, když cítím energii něco pro Tábor udělat. Citát zněl: Za dvacet let budete více zklamaní z toho, co jste neudělali, než z toho, co jste udělali. I proto se chci na radnici vrátit.