Standova motivace k politické činnosti v Táboře:

Patriotismus, bytostná spjatost s místem. Od útlého mládí své město prožívám, zkoumám a dotvářím. Již na základní škole jsem svolal partu dobrovolníků ke zkrášlení Sojčáku – bylo nám tak deset, stvořili jsme krásný květinový záhon v blátivé louži u plotu dnešní Kaňky, ale protože jsme si k tomu vypůjčili trochu materiálu ze sousední stavby (budování socialismu) a pár kytek z cizí zahrady (přízemní zloba), nikdo nás nepochválil (dostali jsme ceres). Na střední škole jsem opustit guerillový aktivismus a postoupil k umělecké tvorbě – navrhl jsem první dům (pro svého spolužáka) a ten se pak skutečně postavil (mnohem později a trochu jinak). Na vysoké škole jsem za své pojal i vědecké metody, sebevědomí bylo dost – založili jsme ateliér (s jiným spolužákem), dostali kancelář od města (nebyla zadarmo) a začali rozdávat moudra (sem tam i vážně dobrá). A tehdy jsme se oba dali také na politiku (já pozvolna, ten druhý do toho spadl rovnýma nohama – všichni ho znají, jmenovat nebudu). Politika prostě patřila k věci, byli jsme začínající architekti - architekt je politikem, i když není politik (každý návrh má široký dopad a dlouhý poločas rozpadu, sousedi zuří, architekt vyjednává, lobuje u mocných, honí prachy, vzývá vize, přesvědčuje a prosí). Pracovalo se, přemýšlelo se, bádalo se, žilo se prostě dál a dál, až mě osud z českého lešení na chvíli odvál do světa. Odtud byly naše místní trable vidět zas trochu jinak, daly se z toho nabrat jiné zkušenosti. Pak se začaly z ničeho nic rodit děti a já musel zavelet k ústupu, rychle zpátky domů a žít zas normálně.

Žít normálně v Táboře, to se dá. Ale můžeme chtít víc. Vždycky může být líp. Díky své profesi jsem měl tu čest (i jako pouhá soukromá osoba) ovlivnit několik dobrých politických rozhodnutí města. Účastnil jsem se například přípravy a výstavby Sportovní haly Mír, přispěl jsem k nárůstu vlastnického i nájemního bydlení, jsem autorem jednotlivých domů i celých ulic, prosadil jsem nové parkingy, pomohl jsem výstavbě továrny na produkty s vysokou přidanou hodnotou, uváděl jsem v život objekty kulturních a gastronomických podniků, při tom všem jsem usmiřoval (někdy více, někdy méně úspěšně) sousedské nesváry a napravoval nejrůznější administrativní nedopatření. Mou pracovní metodou bylo vždy předvádět hodně muziky za málo peněz. Mým životním krédem bylo ladit své osobní zájmy do souznění se zájmy města. K vyšší politické aktivitě mě pudí všechny promarněné příležitosti, které jsem spatřil. Mohly dát Táboru tempo už dřív, mohly z Tábora udělat město velkolepé už teď. Ale ti, co měli rozhodnout, se tenkrát báli. Já se bát nehodlám, pro mě je Tábor hlavním městem světa a chci, aby tak vypadal.

Standovo zapojení:

od 2024 Rotary International, Rotary klub Tábor

od 2023 Občanská demokratická strana, místní sdružení Tábor

od 2009 Česká komora architektů, členské číslo 3675

Standovo vzdělání:

1994-2002 České vysoké učení technické, Fakulta Architektury, Praha

(diplomová práce: Brownfield Conversion Options)

1990-1994 Gymnázium Pierra de Coubertina, Tábor

1982-1990 Základní škola Helsinská, Tábor

Standovo povolání:

2009 – dodnes autorizovaný architekt - pozemní stavby a urbanismus

2012 – 2015 oblastní ředitel pro Vietnam - Metrostav a.s.

1997 – 2009 projektant pod odborným vedením – Ing. František Volf

1996 – 1997 pomocná vědecká síla - FA ČVUT, ústav urbanismu

Standova praxe:

generální projektant, projektový manažer, technický dozor investora, autorský dozor, odborný konzultant, stavbyvedoucí, stavitel, stavebník, politik