Lenka Horejsková
kandidátka na místostarostku města TÁBOR
Ing. Lenka Horejsková

59 let, Tábor
Lenka Horejsková se narodila v Táboře, kde bydlí většinu svého života.

  • Vzdělání: Gymnázium Tábor, Vysoká škola zemědělská Praha, Pedagogická fakulta při VŠZ
  • Zaměstnání: Československý rozhlas Praha (redaktorka), Vysoká škola zemědělská Praha, katedra fyziologie (odborný asistent), JZD Zdislavice (vědecko-technický pracovník)
  • 1993–2014: město Tábor
  • 1993–1997 vedoucí infocentra
  • 1997–2010 vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu
  • 2010–2014 místostarostka – úsek řízení: odbory kultury a cestovního ruchu, životního prostředí a vnitřních věcí, knihovna, technické služby města Tábor
  • 2015–2022: vedoucí Infocentra města Veselí nad Lužnicí, redaktorka zpravodaje Veselsko

 

Další aktivity

Členka dozorčí rady turistické oblasti Toulava, o. p. s., radní Asociace turistických informačních center ČR pro Jihočeský kraj, členka výkonného výboru Turistické oblasti Třeboňsko, členka Kulturní komise Rady Jihočeského kraje, členka dramaturgické rady festivalu Táborská setkání.

Proč se chcete vrátit do vedení města Tábor?

Tábor je zkrátka můj domov. Táborské kultuře a práci na zdejší radnici jsem zasvětila téměř celý můj profesní život. Jako vedoucí infocentra a redaktorka zpravodaje ve Veselí nad Lužnicí mám pestrou pracovní náplň. Mám bezvadné kolegyně, vedení města naslouchá mým námětům. Ale v Táboře žiji, mám tu přátele, účastním se veřejného života, komunikuji s různými skupinami lidí. Vždy jsem se chtěla vrátit i pracovně. Znám velmi dobře chod úřadu. Vím, co by se ve městě dalo zlepšit. Podílela jsem se zde na řadě projektů a akcí, které jsou pořádány dodnes. Pořád mě však napadají nové věci, které by život v Táboře mohly obohatit nebo usnadnit, proto jsem se rozhodla znovu kandidovat do zastupitelstva města.

Vraťme se teď trochu v čase. Vystudovala jste táborské gymnázium a vysokou školu zemědělskou. Co vás přivedlo ke kultuře
a cestovnímu ruchu?

Od malička jsem byla hodně akční. Sportovala jsem, hrála divadlo, účastnila se recitačních soutěží, jezdila na koni. O prázdninách jsem řadu let pracovala na brigádách u babičky v místním JZD, ale zároveň jsem dávala dohromady místní děti a připravovala s nimi divadelní představení pro naše příbuzné a sousedy, takže mé zájmy byly velmi pestré. Když jsem vybírala vysokou školu, rozhodovala jsem se mezi pedagogickou fakultou a zemědělskou školou. Nakonec jsem se rozhodla, že oba zájmy skloubím a budu odborné předměty učit. Proto jsem při škole absolvovala i pedagogické studium. Pražský kulturní život 80. let mě během studia pohltil a okouzlil. Běhala jsem z divadelních premiér na koncerty vznikajících kapel, vysílala ve školním rozhlase, navštěvovala jsem hodiny na fakultě žurnalistiky, hrála divadlo ve studentském souboru. Až jsem se po škole dostala na roční stáž v Českém rozhlase. V redakci zpravodajství jsem mohla při práci sledovat Jana Rosáka, mým prvním šéfem byl Zbyněk Merunka, pozdější moderátor TV Nova. Tehdy jsem tam viděla svoji budoucnost, ale bylo to stále ještě období totality a v rádiu vládla divná atmosféra. V té době například dostal Jaroslav Seifert Nobelovu cenu a najednou se strhla vlna napětí kvůli tomu, zda o tom můžeme informovat. Uvědomila jsem si, že takto pracovat nechci. Když mi vedoucí mé diplomové práce z vysoké školy nabídl práci ve výzkumu, přijala jsem ji. Současně jsem dokončila pedagogické studium. Mezitím jsem potkala manžela, v Praze byty nebyly, a tak jsme našli bydlení až na Vlašimsku. Stala jsem se vědeckotechnickým pracovníkem v zemědělském podniku, narodili se mi moji dva kluci a pak se nám podařilo vrátit do Tábora. Když děti povyrostly, zamířila jsem na odbor školství a kultury poptat se na místo ve škole. Vedoucí odboru Jan Mrzena mi nabídl prázdninovou brigádu v sezónním turistickém infocentru. Pustila jsem se do práce s vervou a po prázdninách mi město nabídlo trvalé místo přímo na odboru. Mým prvním úkolem bylo vybudovat stálé infocentrum pro turisty. Od té doby jsem táborskou radnici neopustila.
Po odchodu Jana Mrzeny jsem vyhrála konkurz na místo vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu a byla jsem ve svém živlu. Odbor jsem budovala od sa- mého začátku. To, co napřed vypadalo jako hendikep, že město pronájmem a následně prodejem budovy dnešního Milénia ztratilo kulturní dům, se nakonec ukázalo i jako šance. Peníze, které šly do provozu budovy, byly vyčleněny na rozvoj živé kultury. Tvořili jsme novou dramaturgii v různých prostředích a na různých místech ve městě, na Pintovce, na náměstích, v kostele svatého Jakuba a v dalších pronajatých prostorech. Dnes jsou akce jako nasvícení vánočního stromu, vánoční a velikonoční trhy, koncerty na Žižkově náměstí, festival pouličního divadla Komedianti v ulicích nebo výstavy v městských galeriích trvalou součástí života v Táboře.

Dlouho jste stála v čele organizačního týmu festivalu Táborská setkání. Jaká to byla cesta a jak vidíte Táborky dnes?

Zpočátku velmi trnitá, byl to vlastně boj o to, zda
vůbec takovou akci pořádat, jak často a s jakým programem. Názory se různily a leckdy v nich hrála roli i politika. Dnes má nějakou městskou slavnost i řada mnohem menších měst, ale před třiceti lety byl Tábor průkopníkem. To, že nakonec zvítězila myšlenka každoročního konání akce i programový rámec historických husitských slavností, ovlivnili sami lidé tím, že si Táborky oblíbili a aktivně se do nich zapojovali, ale také naši partneři z řad podnikatelů, kteří akci podpořili finančně a v nejtěžších dobách i morálně. Doby, kdy jsme obtížně sháněli účastníky do průvodu či organizátory, už jsou dávnou minulostí. Řídit organizační tým největšího regionálního festivalu pro mě byla velká výzva. Nešlo jen o to poskládat atraktivní program, ale vyžadovalo to i schopnost koordinovat velké množství lidí, zajistit organizační a technické zázemí, bezpečnost účastníků, úklid i dopravu. V letech s nejvyšší návštěvností to znamenalo zvládnout 20 000 účastníků a přes tisícovku účinkujících v omezeném prostoru centra města, učili jsme se za pochodu. V přípravném výboru se sešla parta skvělých lidí a byla to čest s nimi spolupracovat. Dnes jsem členkou dramaturgické rady festivalu, hodně se tam bavíme o návratu ke kořenům a vytvoření autentické historické atmosféry, která se v posledních letech nejen vinou covidu ze slavností trochu vytratila. Ale jsme jen poradním orgánem, rozhodování má v rukou rada města. I proto bych ve vedení Tábora ráda opět pracovala.

Čtyři roky jste byla místostarostkou,
osm let zastupitelkou města. V čem se tato práce liší od pozice vedoucího odboru?

Je to velká změna. Myslím, že zásadní je, aby měl politik nejen jasnou vizi a cíle, ale také aby věděl, jak je lze zrealizovat. A když znáte chod úřadu, víte, jak se tvoří rozpočet, znáte zákonné mantinely a k tomu ještě máte zkušenosti s vedením týmu a s komunikací s lidmi, je to velký bonus. Jako místostarostka jsem řídila nejen kulturu, cestovní ruch a knihovnu, ale také životní prostředí, odbor vnitřních věcí a technické služby. Byl to velmi široký záběr, ale měla jsem výborné kolegy a ráda se učím nové věci. Takže jsem se našla i v oborech a problematice mimo kulturu. Když jsme například s vedoucím odboru životního prostředí přišli do zastupitelstva s návrhem spojit vybudování protipovodňových opatření na Lužnici s revitalizací nábřeží a zažádat o grant na Ministerstvu životního prostředí, řada zastupitelů nevěřila, že se to podaří. Dotaci jsme dostali a město ušetřilo několik desítek milionů korun. Ale radost mi dělaly i menší projekty, jako bylo nasvícení a úprava stezky pod nemocnicí, kterou Táboráci často využívají.

Na co byste se chtěla zaměřit
v následujícím volebním období? Co může zlepšit život v Táboře?

Nacházíme se ve složité době, na všechny lidi dopadají důsledky pandemie covidu, války na Ukrajině a i problémy související se zvýšením cen energií či pohonných hmot. Komunální politik nemůže ovlivnit výši důchodů či sociálních dávek, ale pokud budeme mít prosperující město a budeme úzce spolupracovat s podnikateli na vytváření pracovních míst, můžeme obyvatelům Tábora v mnohém pomoci. Jednou ze stěžejních záležitostí bude řešení likvidace odpadů tak, aby byly poplatky pro občany co nejnižší. V Táboře se často řeší proble- matické parkování a doprava. Tuto oblast je třeba řešit komplexně a systematicky. I na to pamatuje náš plán. Zároveň je třeba urychleně připravovat investiční projekty. Ještě v tomto programovém období je zapotřebí získat maximum dotací z Evropské unie. V oblasti kul- tury nás kromě nezbytné opravy a modernizace zázemí historické budovy divadla čeká dokončení projektu přestavby Křižíkovy elektrárny a moc bych si přála, aby v Táboře v bývalém Energocentru u Jordánu konečně vznikl kulturní klub zejména pro mladé lidi a začínající umělce. V oblasti cestovního ruchu vidím jako velkou výzvu oživení nábřeží Jordánu a Tismenického údolí, kde by mohlo vzniknout jakési městské korzo s aktivitami pro všechny generace a nezbytným občerstvením. Je toho ještě mnoho, co najdete v našem PLÁNU pro město Tábor.

Jak nejraději relaxujete ve volném čase?

Kromě účasti na různých kulturních a společenských akcích se snažím alespoň trochu hýbat, teď nejvíce na procházkách v přírodě, která je v Táboře všude na dosah od centra. Také se učím španělštinu, kterou využívám na svých cestách za poznáním. To je asi můj největší koníček, poznávat jiné země, zejména pak přírodu a lidi. Z cest si často odnáším podněty pro svoji práci a i určitý nadhled nad některými životními situacemi. Je mnoho míst na světě, kde lidé obtížně řeší každodenní problémy, které my vůbec neznáme. Radost mi přináší chvíle s vnučkou Sofií. Právě ona mi dodává energii a chuť zapojit se do veřejného života a dělat pro lidi dobré a užitečné věci.