Vraťme se teď trochu v čase. Vystudovala jste táborské gymnázium a vysokou školu zemědělskou. Co vás přivedlo ke kultuře
a cestovnímu ruchu?

Od malička jsem byla hodně akční. Sportovala jsem, hrála divadlo, účastnila se recitačních soutěží, jezdila na koni. O prázdninách jsem řadu let pracovala na brigádách u babičky v místním JZD, ale zároveň jsem dávala dohromady místní děti a připravovala s nimi divadelní představení pro naše příbuzné a sousedy, takže mé zájmy byly velmi pestré. Když jsem vybírala vysokou školu, rozhodovala jsem se mezi pedagogickou fakultou a zemědělskou školou. Nakonec jsem se rozhodla, že oba zájmy skloubím a budu odborné předměty učit. Proto jsem při škole absolvovala i pedagogické studium. Pražský kulturní život 80. let mě během studia pohltil a okouzlil. Běhala jsem z divadelních premiér na koncerty vznikajících kapel, vysílala ve školním rozhlase, navštěvovala jsem hodiny na fakultě žurnalistiky, hrála divadlo ve studentském souboru. Až jsem se po škole dostala na roční stáž v Českém rozhlase. V redakci zpravodajství jsem mohla při práci sledovat Jana Rosáka, mým prvním šéfem byl Zbyněk Merunka, pozdější moderátor TV Nova. Tehdy jsem tam viděla svoji budoucnost, ale bylo to stále ještě období totality a v rádiu vládla divná atmosféra. V té době například dostal Jaroslav Seifert Nobelovu cenu a najednou se strhla vlna napětí kvůli tomu, zda o tom můžeme informovat. Uvědomila jsem si, že takto pracovat nechci. Když mi vedoucí mé diplomové práce z vysoké školy nabídl práci ve výzkumu, přijala jsem ji. Současně jsem dokončila pedagogické studium. Mezitím jsem potkala manžela, v Praze byty nebyly, a tak jsme našli bydlení až na Vlašimsku. Stala jsem se vědeckotechnickým pracovníkem v zemědělském podniku, narodili se mi moji dva kluci a pak se nám podařilo vrátit do Tábora. Když děti povyrostly, zamířila jsem na odbor školství a kultury poptat se na místo ve škole. Vedoucí odboru Jan Mrzena mi nabídl prázdninovou brigádu v sezónním turistickém infocentru. Pustila jsem se do práce s vervou a po prázdninách mi město nabídlo trvalé místo přímo na odboru. Mým prvním úkolem bylo vybudovat stálé infocentrum pro turisty. Od té doby jsem táborskou radnici neopustila.
Po odchodu Jana Mrzeny jsem vyhrála konkurz na místo vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu a byla jsem ve svém živlu. Odbor jsem budovala od sa- mého začátku. To, co napřed vypadalo jako hendikep, že město pronájmem a následně prodejem budovy dnešního Milénia ztratilo kulturní dům, se nakonec ukázalo i jako šance. Peníze, které šly do provozu budovy, byly vyčleněny na rozvoj živé kultury. Tvořili jsme novou dramaturgii v různých prostředích a na různých místech ve městě, na Pintovce, na náměstích, v kostele svatého Jakuba a v dalších pronajatých prostorech. Dnes jsou akce jako nasvícení vánočního stromu, vánoční a velikonoční trhy, koncerty na Žižkově náměstí, festival pouličního divadla Komedianti v ulicích nebo výstavy v městských galeriích trvalou součástí života v Táboře.